Porušení práva Evropské unie Maďarskem při hlasování o společném postoji Rady ke změně klasifikace konopí
Soudní dvůr Rozsudkem ve věci C-271/23 ze dne 27.01.2026 rozhodl, že Maďarsko porušilo právo Unie, když hlasovalo proti společné . konopí.
V listopadu 2020 přijala Rada Evropské unie rozhodnutí, kterým stanovila společný postoj členských států na zasedání Komise OSN pro omamné látky. Tato pozice se týkala změny klasifikace konopí a příbuzných látek v úmluvách OSN na základě doporučení Světové zdravotnické organizace. Zástupce Maďarska však při hlasování postupoval v rozporu s tímto společným postojem a zároveň přednesl prohlášení, které s ním nebylo slučitelné, čímž vznikla otázka souladu jeho postupu s povinnostmi vyplývajícími z práva Evropské unie.
Evropská komise podala proti Maďarsku žalobu pro nesplnění povinnosti. Tvrdila, že Maďarsko porušilo výlučnou vnější pravomoc Unie, nerespektovalo rozhodnutí Rady o společném postoji a jednalo v rozporu se zásadou loajální spolupráce. Maďarsko se bránilo zejména tvrzením o protiprávnosti dotčeného rozhodnutí Rady.
Soudní dvůr vyhověl žalobě Komise a konstatoval, že Maďarsko porušilo své povinnosti podle práva Unie. Rámcové rozhodnutí o nezákonném obchodování s drogami³ totiž vymezuje pojem „droga“ odkazem na úmluvy OSN, takže změny klasifikace látek mohou přímo ovlivnit právo Unie. Stanovení společného postoje členských států k takovým rozhodnutím proto spadá do výlučné pravomoci Unie, kterou Maďarsko nerespektovalo, když jednalo v rozporu s rozhodnutím Rady.
Soudní dvůr dále konstatoval, že podle zásady loajální spolupráce jsou členské státy povinny usnadňovat Unii plnění jejích úkolů a zdržet se jakéhokoli jednání, které by mohlo ohrozit. V projednávané věci Maďarsko tím, že v rámci mezinárodního orgánu hlasovalo proti společnému postoji přijatému Radou, porušilo nejen tuto zásadu, ale i požadavek jednoty při vnějším zastupování Unie a jejích členských států. Odklon od společné strategie oslabuje soudržnost a vyjednávací postoj Unie ve vztahu k ostatním smluvním stranám úmluvy.
Soudní dvůr konečně upřesnil, že v rámci řízení o nesplnění povinnosti se členský stát nemůže účinně dovolávat protiprávnosti aktu instituce, orgánu, úřadu nebo agentury Unie. Připuštění takové obrany by umožnilo členskému státu jednostranně ignorovat závazný akt Unie a následně čelit žalobě Komise, což by bylo neslučitelné se zásadou právního státu a se zásadou loajální spolupráce jako základními pilíři právního řádu Unie. jej lze považovat za nicotný.
